Book

Russian pianist Polina Osetinskaya has written a disturbing memoir Farewell Sadness (published by Limbus Press in St. Petersburg, Russia). The book can be characterized as a musical daddy dearest a dark portrait of her father Oleg Osetinsky, a prominent Russian filmmaker and cruel, brutal taskmaster who now claims his methods resulted in his daughters success.

If her book makes more listeners aware of her musical gifts, it will have served a vital purpose in linking audiences and artist. Again this proves that the artists life is not all glamour. There can be pain, exhaustion and self doubt along the way. Kudos to Osetinskaya for triumphing over physical and artistic adversity!

Lawrence Budmen, one of the oldest music critics of South Florida


Proč tedy Sbohem, smutku? Můžete českým čtenářům alespoň stručně nastínit, co se událo za těch přibližně třicet let popsaných v knize?

V útlém dětství jsem se stala takzvaným zázračným dítětem, na čemž pracoval můj otec. V té době v éře perestrojky byli v Sovětském svazu v hudební oblasti jako zázračné děti oficiálně uznáni čtyři hudebníci Žeňa Kisin, Vadik Repin, Maxim Vengerov a já. Byla jsem tedy jediná dívka mezi třemi chlapci a navíc nejmladší. Naše osudy se odvíjely různě. Oni měli profesionální pedagogy, zatímco mě učil otec, který mi zároveň dělal i manažera. Pak jsme jednoho dne vyrostli, přestali jsme být zázračnými dětmi a stali se z nás dospělí. K tomuto okamžiku oni odjeli do zahraničí, zatímco já zůstala. Utekla jsem před otcem z domu, z Moskvy, a přestěhovala se do Petrohradu, kde jsem se dostala ke skvělé pedagožce Marině Volfové a pod jejím vedením jsem studovala. Což ve skutečnosti znamenalo, že jsem se u ní nejen učila, ale hlavně přeučovala špatné návyky. Můj život byl jakoby zase na začátku. Proto ho dělím na dvě fáze: první probíhala do mého odchodu z domu, druhá po něm.

Reviews (in Russian)

 , . :